2. Jak jsem objevil rap
Mám to celý v neprostupný mlze, ale pokusím se tady trochu přiblížit svojí cestu. Měl jsem jednoho kámoše mimo školu, s kterým jsme hráli házenou a s nim jsme objevovali americkej rap. Jmenoval se Honza S. a byli jsme nerozlučná dvojka. Dokonce jsme ještě na základce chtěli uzavřít pokrevní bratrství zrezivělou rybičkou ve stylu Vinnetoua a Old Shatterhanda, ještě že jsme si to rozmysleli. Když se nám později do ruky dostal Wu-Tang změnilo nám to život. Chtěli jsme to slyšet všechno, ale CDs byly strašně drahý, tak jsme je točili dokola, různě vyměňovali, půjčovali, kopírovali. Českej rap v tý době nebyl a já ho začal registrovat až s Chaozzem to znamená rok 1996, mně bylo 13 let. Dephovo texty jsem rychle uměl nazpaměť a brzy začal hledat vlastní rýmy. Nutno podotknout, že mě ovlivnil i můj starší brácha Marek, kterej rap také občas poslouchal, dokonce i něco nahrál.
Chodil jsem na víceletý gymnázium a seděl v lavici se Zkratem. Začali jsme se pokoušet o vlastní produkci na vypůjčenejch klávesách a vznikly dětský prvotiny jako Škola dělá z tebe vola, nebo nejtvrdší Zkratovo part o životě v ghettu na jižáku inspirovanej Nasem. Tyhle nahrávky už samozřejmě nemám, ale jsou uložený někde v paměti. Matně si pamatuju ještě jednu z prvních sessions s premiatem třídy Jirkou, ve stylu CCC jsme udělali jeden track JJP (Jirka, Jirka, Petr), nahrávali jsme na magnetofon, o mikrofonu jsme si mohli nechat jenom zdát. Nebylo moc pramenů odkud čerpat, protože internet byl v začátcích a hrozně pomalej. Nebylo kde zjistit jak se do toho správně pustit, tak jsme to zkoušeli různě na vlastní pěst. Neměli jsme žádný pořádný beaty, tak se Zkrat naučil dělat smyčky z kazety na kazetu, kdy za sebe kopíroval úryvky tracků, který měly nějaký zajímavý volný místo bez vokálu. Neskutečná práce a absolutní talent chytit rytmus. V tý době přišla deska East Side Unia, kde byly věci jako Jižní město nebo Peneřina. Stál jsem v DJ shopu a poslouchal to pořád dokola. Fascinovala mě ta myšlenka nezávislýho vydávání, bejt protivahou hlavnímu proudu, nehrát si na američany a tlačit svojí věc. To byl definitivní zlom.
Texty se začaly pomalu rozmnožovat, objevoval jsem kreativní možnosti psaní a trénoval jsem flow každej den. Do školy s náma chodil ještě člověk, kterej byl napojenej přes mladšího bráchu na plzeňskou graff scénu. Začal jsem registrovat pieces po městě a měl jsem potřebu se k těm lidem nějak přiblížit. V té době už jsem začal vnímat i rap z Plzně, kde kraloval MC Toma, Blaaball a Peeman. Jednou jsem se vydal na akci v Centrumu na Doubravce, kde jsem je viděl poprvý na živo a byl jsem z toho úplně odvařenej. Taky jsem si tam koupil na jointa nějaký slámy, doma to ubalil do novin a odpálil v pokojíku. Začal jsem trochu malovat, ale bylo to finančně náročný a neměl jsem žádný parťáky, tak jsem se tomu věnoval okrajově a spíš jsem se soustředil na rap. I tak byly texty většinou pokreslený skečema. Nakonec se mi podařilo do tý party nějak dostat a scházel jsem se s nima v hospodě Živágo na Jižáku. Bylo nás dohromady kolem padesáti i s holkama. Používali jsme přezdívky, jednak protože to bylo skvělý a druhak kvuli bezpečnosti. Začal jsem si řikat Raek, podle Raekwon the Chef. Lidi z crew byli hip hop ultras, poslouchal se rap, breakovalo se a chodilo se malovat, pořádali se krutý víkendový akce na chatách. Dufus (RIP). Oproti školnímu kolektivu tihle byli trochu grázlové a připadalo mi to víc napínavý.Je potřeba přiznat, že to byla až druhá vlna, tenkrát totiž vládli v Plzni starší writerz, který nejen pro mě byli jako bozi. Neznal jsem je, bylo to takový dobrodružný postupně zjišťovat kdo je kdo, číst to. Nepředstavitelný, že se s nima někdy potkám. Měli nás samozřejmě za toye a nebylo vyjímkou, že nám vzali plechovky nebo přejeli věc.Tenkrát se Plzni řikalo train city, nebudu rozebírat, každopádně jsem hodně vzhlížel i k pražský scéně, to bylo něco naprosto nedosažitelnýho. Byl velkej svátek, když se mi do ruky dostal nějakej magazín, nebo jsem dokonce náhodou někoho potkal. V tý době se taky občas uskutečnily první legendární akce na Lopátarně, což byl opuštěnej prostor koupaliště. Hrálo se z gramofonů, tak jsem poznal Foxe, DJ Draco, a další. Hořely tam sudy, všude tagy, moc real a jen pro pár lidí. Tam jsem poprvý viděl i PSH na živo, ještě vystupoval jen Orion a já v 16ti sejmutej vodkou, jedinej tak pařil na jeho show, že jsem na něj padal a on mě musel odstrkovat. Trapas. Nakonec jsem usnul někde v křoví a ostatní mě hledali v bazénu, kde byla i voda, takže měli realnej strach, že jsem se utopil.
Tenkrát crew kolem Živága vytvořila taneční skupinu Disko Satelit. Ty to vždycky rozbalili kamkoliv přišli. Na tanec jsem neměl moc vlohy, i když nějaký power moves jsem taky zkusil, tohle šlo mimo mě, spíš jsem stál v kruhu a povzbuzoval. Tuhle kulturu moc lidí nepodporovalo, byli jsme exoti, atak každej v crew musel něco umět, jinak byl v očích druhých pozér, to jsi vážně nechtěl. Nemohl jsi jen tak nosit široký kalhoty a nemít venku kredit za svý dovednosti. Pro představu v Disko Satelit byl i Wahe, Eclips (Karel Cavalier) nebo Dais. Jeden je stále top tanečník, druhej se stal průkopníkem barberství v ČR a třetí je úspešnej grafik, kterej dělal obaly všech desek, na kterých jsem se později podílel. V Živágu jsem se konečně seznámil s MC Tomou a Komezem. Přišli mi jak majitelé města. Toma když šel po ulici neustále zdravil, všichni ho znali. Komez se svýma mexickýma rysama a nezaměnitelným humorem zas nepřehlédnutelná postava s širokýma konexema. Ukázal jsem jim nějaký texty a různě jsme zkoušeli rapovat, takže jsme se rychle sblížili. Propojil jsem je se Zkratem a vytvořili jsme crew Biatch Clan. První vystoupení bylo v céčku na Americký, měli jsme na sobě kukly a lidi řvali. V tý době jsme nahráli nějaký nástřely do cizích beatů, buď na věž nebo u Komeze do kompu, kde jsem se scházeli až z toho byli rodiče nešťastný. Pořád jsem psal texty a už jich začínalo být víc a víc.
Tou dobou jsem náhodou potkal v parku Blaaballa a zajel mu nějakou sloku. Jemu se to celkem líbilo a domluvili jsme se, že spolu něco uděláme. On do Živága moc nechodil, každopádně způsob jakym psal texty, frázoval, bylo neskutečný. Bohatá slovní zásoba a originální rýmy. Jeho texty, ale i freestyly, byly už tenkrát úplně jinej level. V tý době už přemýšlel o svý sólový desce, nebo desce s kumpánem Peemanem, kterej na tom byl s textama podobně. Díky malování jsem později ještě potkal Ineka, kterej byl dlouho mimo všechny. Se svým kámošem byli hodně aktivní, ale nikdo moc nevěděl o koho jde. Ani si nepamatuju jak jsme se vlastně potkali, brzy na to začal taky zkoušet psát svoje texty a chodit do Živága. Kromě chození do školy a prozkoumávání ulic jsem ještě aktivně sportoval. Byl jsem kapitán hokejbalovýho týmu Škoda Plzeň, kam jednou zavítal na trénink i Jirka později Snupa. Pocházel z Domažlic, bydlel na intru, tak jsem ho postupně seznámil s pár lidma, ukázal jak píšem sloky a on se tím nechal pohltit. Brzy se začal od Zkrata i učit produkci.
Jednou jsem šel s Eclipsem a Sabem po městě a zahnuli jsme do špatný čtvrti, kde se objevovali náckové, kterých v tý době bylo docela dost a my jsme byli vždycky jasný terče. Odchytli nás dva takový starší a dostal jsem krásný dělo, nezmohli jsme se na nic. Ten den jsem z toho ponížení doma napsal Mlať skinheada do hlavy. Později když už to bylo nahraný jsem to pustil tátovi jako první věc. Vidim to jako teď jak se natáhnul na tý posteli, zkřížil ruce za hlavou a čekal až to pustím. Asi si dokážete představit, že se mu to vůbec nelíbilo. Jindy mě zas napadlo napsat sprostej text o ženskejch, nikde jsem takovej neslyšel, ale pamatuju si jak jsem v pokojíku brečel smíchy a potom hned utíkal do města to ukázat kámošům. To byla první sloka k perverznímu hitu Pocem holka. Měl jsem dobrej přehled o tom, jaký texty máme k dispozici, vymýšlel jsem témata dával je do placu. V rytmu THC, Pocem holka, Mlať skinheada a z velké části CE!, nebo Reprezent jsem přinesl ke společnému stolu. Taky název Divokej Západ. To vzniklo tak, že jsem byl na koncertě Wanastowi vjecy a na začátku Robert Kodym zahlásil, zdravíme Divokej Západ, tim myslel Plzeň. Mě to přišlo geniální a brzy na to jsem napsal sloku do Reprezentu, která začínala Divokej západ ti nedovolí chrápat. Po Plzni se pořádaly mejdany a zkoušel jsem ty texty rapovat pro lidi na živo, míval jsem s tim docela úspěch. Taková pocem holka na Snowbitch party přimo vedle striptérky byl docela var. Bylo mi 17 let a klub byl plnej. Byl jsem s tim dost otravnej a chtěl neustále trénovat, když nebyl mikrofon zapojili jsme sluchátka do vstupu a jeli do nich.
Později Snupa navrhl, že bysme už mohli jet do studia, který bylo v Klatovech v mateřský škole. Nějak jsme ty sloky poskládali, aby to byly ucelený tracky. Dohodli jsme se s Blaaballem, jaké svoje party pro demo uvolní, Zkrat se Snupou připravili beats a jelo se. Pamatuju si ještě poslední dramaturgický úpravy den před odjezdem u Komeze doma. Do studia jsme jeli i s Disko Satelit, takže třeba Wahe byl u toho, nebo nějaký writerz tentokrát i z těch starších. Bylo nás tam ani nevim kolik. Tucet nejmíň. Náhrávali jsme celkem 10 hodin a ten člověk za mixážním pultem z toho byl úplně hotovej. Na konci dne byl unavenej jako pes a šťastnej, že konečně odjíždíme. My jsme byli nadšený, že jsme to nahráli a budeme mít co pustit kámošům….pokračování příště.
odkazy v textech: Záležitost vnitřní, Tenkrát
Flyer na první vystoupení Biatch Clanu (2001)
Komez & Raek
Raek, Zkrat, Komez, MC Toma, Blaaball