4. Divokej Západ era
Na začátek bych chtěl říct, že tohle je pouze můj subjektivní pohled na to co se stalo. Pokud to někdo viděl jinak, ať napíše svojí verzi, rád si jí přečtu.
Už z textů můžete vytušit, že si toho pravděpodobně nebudu moc pamatovat, protože jsme u toho vykouřili tunu trávy a vypili raketu lacinýho alkoholu. Jelikož i více než dvacet let poté stále potkávám lidi, který to zajímá, pokusím se trochu přiblížit jak to celý probíhalo. Pro lepší pochopení situace si je třeba uvědomit, že jsme v té době ještě neměli mobilní telefony. Když už jsme je měli, smsky a hovory byly tak drahý, že kredit měl málokdo, takže to byla taková velká prozváněná. Uměl jsem alespoň dvacet čísel nazpaměť. Internet byl v začátcích a bylo hodně složitý se vůbec sejít. Setkání u kterých byli všichni členové uskupení Divokej Západ by se dalo spočítat na prstech jedný ruky.
Když jsme tenkrát dostali ten master ze studia Komez se Snupou vypálili 100 kopií s bookletem od Daise a ty se rozhodily po městě mezi naše kamarády. Cash zmizel. Postupně se nahrávka začala sama virálně šířit po celý republice na přepálenejch cds, nebo na kazetách. V té době jsem studoval vejšku v Chebu, o tom budu psát v další kapitole, byl jsem přes týden pryč a tím pádem trochu ztratil kontakt s crew. O víkendu jsme vyráželi na vystoupení, který domlouval převážně Snupa, kterej byl doma přivázanej k pevný lince a ladil termíny. Byl pro nás nadlidskej výkon vůbec sehnat auto a to jsme potřebovali dvě. Většina neměla řidičák, nemohla nebo neuměla řídit, tak jsme to tak různě lepili s kámošema. Většinou nás vezl DJ Draco, kterej byl nejstarší a s nim Honzík (RIP) a právě Snupa, kterej občas dokázal doma auto vzít.
Byly to tvrdý mejdany, ale velice rychle se začalo naplno projevovat bohémství a naše nespolehlivost, neschopnost se domluvit. Každej člen byl králem svojí čtvrti, měl kolem sebe dalších x lidí, s kterýma pravidelně utíkal do pozměněnýho stavu vědomí. Úspěch nahrávky v tak nízkym věku nám samozřejmě rychle stoupl do hlavy. Nebyly vzory a postupy, takže jsme si moc neuvědomovali co děláme a už vůbec jaká to je příležitost. Nevim proč to píšu v množným čísle, spíš to sedí právě na mě. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho vymanil a pochopil, že lidi tu nejsou proto, aby mi podstrojovali a hostili jako hvězdu. V Plzni s náma tenkrát chtěli totiž všichni trávit svůj čas. To naší soudržnosti nepřidalo. Plácali nás po ramenou, a my byli přesvědčený, že máme ten nejlepší rap v ČR. Kamkoliv jsme přijeli bylo plno, lidi znali texty nazpaměť. Vystoupení jsme netrénovali, hrálo se výhradně z desek a to znamená do cizích beatů. Show nebyla sehraná, zvuk většinou špatnej, šňůry od majků věčně zamotaný. Rap měl každej z nás rád a poctivě trénoval, takže sloky zazněly čistě, ale celkově to bylo hodně amatérský. Lidem se asi líbil takovej punk, protože většinou řvali jak urvaný ze řetězu. Nakonec jsme vždycky dostali na benzín a rozdělili si pár stovek, který jsme vzápětí propili. Promotéři byli spokojený, nedělali jsme to pro prachy, byla pro nás čest někam jet a podpořit lokální scénu. Byly to spíš takový kalby po republice, přijet, sundat se s místňákama, zarapovat, udělat tagy, svádět holky a pak přespat u někoho doma na zemi. Ráno se sbalit a zmizet. Mám z toho jen útržky, rozmazaný foto obrazy, který se občas vynoří.
V takovym počtu bylo vážně složitý ty nabubřelý ega kočírovat, takže to po čase začalo pomalu vřít. Jen jsem bezmocně sledoval, když jsem se vždy po týdnu vrátil ze školy na víkend, že se nám to rozpadá pod rukama. Ten měl nervy na tamtoho, ten nezvedal telefon, ten nepřišel na sraz, ten si nepamatuje texty, ten jich tam má málo, těm se líbí stejná holka. Recenze v Bbaráku tý rozhádaný atmosféře nepřidala, protože jsme nevěděli jak zacházet s kritikou. Jednou jsme si dali sraz v hospodě U Šesti strun a rozhodlo se, že Komez a Toma už s náma jezdit nebudou. Velká chyba a v podstatě začátek konce. Blaaball a Snupa byli v tomhle ohledu dost nekompromisní. Blaaballa srali všichni, protože byl nejstarší z MCs a už v tý době měl materiál na sólovou desku, o který nám pořád vyprávěl. Řekl bych, že si myslel, že ho brzdíme. Snupa zase nesnášel tu nespolehlivost, protože ty akce kam se mělo jet domlouval, z čehož mu narostlo sebevědomí. Zkrat byl ponořenej do hudby a organizační věci řešit nechtěl vůbec. Snažil jsem se vždycky crew spojovat, ale byl jsem zevl, věčně na lovu. Taky jsem chtěl vycházet se všema, to znamenalo ustupovat, tím ztrácet sám sebe. Pokračovali jsme tedy bez nich a nakonec to trvalo skoro dva roky, kdy jsme takhle pravidelně vystupovali téměř každej víkend. Nechci to zas vykreslit, že to bylo něco strašnýho, protože věřim, že každej z nás to má uložený jako skvělý období života. Kdo může říct, že jako teenager udělal nahrávku, která mu umožnila jezdit na začátku tisícíletí po celý republice. Jedinej problém je, že když se ti něco takovýho povede, mentálně se sekneš v tý době. Je pracný se od toho odpoutat, promyslet se ven a posunout se dál.
Z těch akcí si matně vybavuju třeba show v Litvínově, kdy celej sál skanduje Mlať skinheada do hlavy. Nebo Hip Hop Foundation v Praze, tisíc lidí, skočil jsem do nich. Krutý byly akce ve Varech, pokaždý narváno. Taky mi uvízla v paměti párty v Lounech kam jsme jeli jen tak bez pozvání, naběhli na stage a začali dávat naše sloky. Hodně jsme v tý době vystupovali s Indexem z Budějc, nebo s kru Projekt-ill. Inek vozil takovou gumovou hadici, přes kterou jsme kouřili, byli jsme neustále high. Když si vzpomenu jak dávám ze zadního sedadla shota řidičovi, jsem docela vděčnej, že jsme to vůbec přežili. Proběhlo i dost mejdanů v Plzni a okolí. Jednou dokonce s Rhyme Street Squad, který objevil Zkrat a byli jsme z nich hotový. Chang dával kickbox a DBS měl u sebe plynovku. Real shit. Několikrát jsme hráli s KF, ale ten americkej swag jsem nechápal. Teď když jdu do práce a vidim jak lítaj na show vrtulníkem, rozumím tomu trochu víc 😀. Párkrát s Naše Věc, Defucto, Indy a Wich a na nějakým festivalu i s K.O. Kru budoucíma Superz. Pamatuju si, že jsme jednou i hráli na přání majitele v nějakym bordelu na jihu. To bylo těsně po Lyrik Derby. Uvnitř byl bazén, přes něj lávka odkud se rapovalo až z pokojů vykukovaly prostitutky. Majitel s náma odpálil tu největší larvu co jsem kdy viděl.
Teď jsem byl po letech právě v Litvínově a potkal tam nějaký pamětníky. Dokonce i Króňu u kterýho jsme prej tenkrát spali. Museli jsme se znovu seznámit. Ptal jsem se jaký to vlastně bylo. On mi řekl, že kultovní akce, a že jsme tam hráli dvakrát, jednou v Pionýráku a jednou v Městskym kině. Nevim. Akce pořádal Ferda toho si pamatuju, ale prý už zemřel, RIP. U Króni doma jsme údajně do rána frystajlovali, a jeden z nás prej pořád někam odjížděl za nějakou holkou a dlouho se nevracel. Myslim, že to dostatečně vypovídá o tom jak to probíhalo i jinde, protože to v podstatě bylo pořád stejný.
Asi jsme mohli takhle jezdit dalších dvacet let, ale z našeho pohledu to začalo vyprchávat, chtěli jsme udělat nový album. Texty i beaty vznikaly pořád a jednou jsme se takhle sešli u Snupy ještě s Blaaballem. Snupa tam představoval nějakej svuj text a Blaa mu řekl, že se mu to nelíbí, že nemá načteno, že ty rýmy nejsou kvalitní. To se Snupy dotklo a řekl, že se mu Blaaballovo texty vlastně taky nelíbí a vyprovodil nás. Později mi řekl, že buď odejde on nebo Blaaball, bylo tam totiž ještě něco víc, o čem nevim. Už jsem toho měl taky dost, a řekl jsem mu, že když ty dáváš takový ultimáta tak klidně můžeš jít.
Domluvili jsme se se Zkratem, z respektu k ostatním a k fanouškům, jsme nechtěli značku Divokej Západ používat, pokud tam nebudou všichni. Blaa vymyslel název druhá jakost, řekli jsme si, že nový album uděláme v tomhle složení. To byl konec Divokýho Západu z mýho pohledu. Pokračování příště…
